Který důchodový systém je lepší? Fondový, nebo průběžný?

6. 10. 2018 17:33:29
V České republice a v dalších státech Evropy byly v posledních desetiletích relativně časté úvahy nad změnou důchodového systému. I v našich končinách jsme se tak mohli setkat s velice živými debatami nad touto problematikou.

Řada místních ekonomů se při vášnivých debatách však mnohdy přestává držet empirických poznatků, často tak nejsou schopni posluchačům ani vysvětlit, z čeho při svých úvahách nad změnami systému vůbec vycházejí, což pak u veřejnosti vyvolává mnohé, někdy méně a někdy více oprávněné pochyby, že převládnou zájmy několika mála vlivných finančních skupin nad většinovým zájmem společnosti.

V posledních letech jsme mohli být svědky mnoha vášnivých diskuzí v nejrůznějších diskusních pořadech, kde se lidé někdy méně a někdy zase více racionálně vyjadřovali nad budoucností průběžného systému financování. Mladší lidé mají obecně větší strach o své důchody, bojí se, že jim stávající systém v budoucnu nenabídne solidní zajištění na stáří. Ovšem leckteří náruživí zastánci zrušení stávajícího systému financování důchodů se většinou příliš nezamýšlejí nad reálnými dopady takovéhoto činu a nad tím, že by se tento akt neobešel i bez významných negativních fiskálních dopadů, jelikož lidem, kteří by si již nestihli naspořit na své stáří, by se musely vyplácet jisté kompenzační důchody, nehledě na značné náklady, které by souvisely se samotnou transformací celého systému. Často opomíjeným faktem při četných úvahách je i skutečnost, že pakliže porovnáváme fondový systém (FF) se systémem průběžného financování (PAYGO), respektive jejich výhodnost transformace jeden ve druhý, měli bychom vycházet i z teoretického stavu, kdy žádný důchodový systém prozatím neexistuje.

Nejdříve se však pokusím vysvětlit samotné Aaronovo pravidlo, které se využívá při porovnávání výše zmíněných důchodových systémů a sdělit i něco málo k jeho historii, posléze se již zaměřím na ohlasy k Aaronovu pravidlu, situaci v ČR a konečně nebude chybět ani závěrečné shrnutí.

Aaronovo pravidlo aneb jak to celé začalo - historie vzniku a limitující předpoklady

V šedesátých letech minulého století přichází profesor Aaron s dnes již pro mnohé znalejší ekonomy světoznámým článkem"The social insurance paradox", kde v úvahách navazuje na jednoho z největších ekonomů 20. století, jehož ekonomická učebnice se stala celosvětově používanou k výuce ekonomie, profesora Samuelsona. Ve svém článku definuje a dále analyzuje pravidlo, které určuje, za jakých hodnot daných proměnných je výhodný fondový systém a za jakých naopak systém průběžného financování. Důležitým předpokladem, respektive podmínkou těchto srovnání je pak to, že se vychází z určité teoretické situace, kdy žádný penzijní systém doposud neexistuje, neexistují tedy ani žádné náklady na přechod mezi jednotlivými systémy.

Při opomenutí tohoto předpokladu by mohlo dojít k mylným závěrům, kdy pakliže máme již například systém průběžného financování důchodů zavedený, ale dle tohoto pravidla by se nám zdál nově výhodnější fondový systém, pak bychom se dopustili při analýze výhodnosti závažné chyby, jelikož bychom opomenuli dodatečné náklady, které jsou s přechodem k fondovému systému vždy spojeny. Tyto fiskální náklady se dají představit pod množinou všech lidí, kteří by si již nestihli v nově zavedeném systému naspořit, a tak by se o jejich disponibilní příjem musel postarat stát, druhým typem nákladů jsou pak transformační náklady.

Specifika průběžného systému ve vztahu k Aaronovu pravidlu

Systém průběžného financování je obecně specifický tím, že při zavedení tohoto systému někteří jedinci čerpají výnosy, které nejsou adekvátní částkám, které do systému do té doby odvedli, tento fakt pak působí ve stejné logice, i když opačným směrem při případném rušení systému, kdy by se někteří jedinci dostali do situace, kdy by po většinu svého života sice odváděli určitou nemalou část svého "důchodu" do systému, ovšem ze systému by posléze neobdrželi vůbec nic.

Absence kompenzačních důchodů by však v moderní vyspělé (bohaté) společnosti nebyla akceptovatelná. Je tedy pochopitelné, že by se těmto jedincům muselo dostát jistých finančních kompenzací, které by měly z makroekonomického úhlu pohledu i neblahý dopad na růst ekonomiky a zadluženost dané země.

Analýza Aaronovy (ne)rovnice

Pokud postoupíme k samotné analýze Aaronovy rovnice, pak nám na jedné straně této rovnice leží identita r, ta představuje reálnou úrokovou míru v dané ekonomice, respektive reprezentuje potenciální výnosy, které by mohly být dosaženy ve fondovém systému. Na druhé straně rovnice se pak nalézá veličina n, ta nám představuje růst počtu obyvatel a konečně i veličina g, která znázorňuje tempo růstu reálného produktu, přičemž je zde uvažován předpoklad reálné měny.

n + g > r
n - míra růstu populace
g - míra růstu reálných mezd

r - reálná úroková míra/výnosy
r - míra reálných výnosů penzijních fondů

Pakliže jedna strana rovnice převáží nad druhou, můžeme za daných předpokladů formulovat výrok o výhodnosti či nevýhodnosti daného důchodového systému v analyzované ekonomice v konkrétním čase. Pakliže vyjde rovnice rovna, pak jsou oba systémy stejně výhodné. Vždy je však zapotřebí mít na paměti, že výhodnost systémů se mění v čase, je tedy proměnlivá dle toho, v jaké hospodářské fázi se ekonomika zrovna nalézá. Tento fakt si můžeme ilustrovat i na příkladu České republiky, kdy v dobách většího ekonomického růstu krátce před krizí převažovala výhodnost fondového systému, ovšem v době nedávné hospodářské krize již naopak převážila výhodnost průběžného systému, a to nejen v České republice, ale i jinde ve světě, kde byly propady výnosů ve fondových systémech i v rámci několika desítek procent. Dále je dobré uvést všeobecně ne příliš známou skutečnost, že výnosy z aktiv v dané ekonomice do určité míry determinuje i samotná velikost populace, respektive její věkové složení, tedy podíl ekonomicky aktivních ku ekonomicky neaktivním obyvatelům.

Testování pravidla v hospodářské praxi

Pokud jde o testování Aaronova pravidla v hospodářské praxi, pak mezi lety 1970-1990 bylo toto pravidlo podrobeno jistému empirickému výzkumu v několika vybraných bohatých zemích Evropy, dále v Kanadě, USA, Japonsku a Austrálii. Závěrem testování se dospělo k výroku, že pakliže by neexistoval v dané zemi žádný předchozí (v těchto podmínkách většinou průběžný) systém, pak by se zavedení průběžného systému vyplatilo zejména v Itálii, Kanadě a Švýcarsku.

To mohlo být obecně dle logiky dané rovnice způsobeno jen několika mála možnými příčinami. Tou první mohl být velký růst populace, druhou potenciální příčinou mohl být růst reálných mezd a třetí pak nízké výnosy na kapitálových trzích. Evropská populace se však od 70. let obecně potýká spíše s nulovými přírůstky v počtu obyvatel, tedy růst počtu obyvatel nebyl tím správným důvodem, pravou příčinou byly relativně nízké výnosy na kapitálových trzích, které byly v případě Kanady ještě dále podpořeny nárůstem počtu obyvatel (nejspíše i větší vliv imigrace) a růstem reálných mezd v případě Itálie.

Kritika Aaronova pravidla

V kritice Aaronova pravidla lze navázat na předchozí pasáž, která se týkala jeho testování v hospodářské praxi. Kritiky je totiž mnohdy zmiňován jistý nedostatek této praxe, který souvisel se samotnou šíří zvolených investičních instrumentů, která je dnes obecně vzato mnohem širší a bohatší, než na jakou se daný test omezil.

Nutno však možná podotknout, že podle mnohých finančních guru mají kapitálové trhy již svá nejlepší, tedy nejvýnosnější léta spíše za sebou. Mnohdy ohromných výnosů na kapitálových trzích bylo dosahováno zejména v 90. letech, a tak není asi ani příliš divu, že počet zemí, kde by byl fondový systém v těchto letech výhodný, bude dnes již (zejména ve srovnání s 90. lety) pravděpodobně spíše klesat než růst.

Někteří Aaronovi kritici na jeho článku dále kritizují, že dle nich hodnotí pouze hledisko finančního benefitu. Tedy že na danou věc nahlíží pouze na základě jistého „peněžního náhledu“ a nijak se již dále nezohledňují preference dalších stran. Otázkou tedy je, jak vyřešit tyto možné rozdílné mezní preference současného a budoucího příjmu u jednotlivých entit.

Zde se však často behaviorálními ekonomy a finančníky zmiňuje jistá míra podcenění budoucích rizik ekonomickými subjekty. Problematiku rozdílných preferencí pak lze jednoduše ilustrovat na základním příkladu, kdy dotyčnému roste mzda a kde tento je pak nucen v rámci průběžného financování odvádět více než kdy dříve do průběžného systému, ovšem jeho preference mohou být v daném čase zcela jiné. Obecně pak z makroekonomické teorie platí, že daný ekonomický subjekt preferuje současnou spotřebu na úkor spotřeby budoucí. Zde však pak jistě narážíme na rozdílnou logiku obou systémů, kdy systém pay as you go je nepopiratelně vystavěn na základech solidarity bohatých s chudými. Pakliže bychom tedy uvažovali ekonomický předpoklad, který byl empiricky ověřen i samotnou praxí, pak bychom se mohli možná lehce podivit nad tím, proč lidé vlastně podceňují rizika, která přináší budoucnost, tedy alespoň vzhledem k tomu, že většina z nich je riziko-averzních, což lze ilustrovat třeba i na počtu pojištěných osob, které jsou ochotny platit pojišťovnám sumu někde mezi spravedlivou a maximální možnou částkou za pojištění, což pak dané finanční instituci umožňuje realizovat patřičný zisk ze své činnosti. Možná je to tím, že osoby nejsou schopny daná rizika obstojně kvantifikovat, a tak jsou racionální pouze ze svého úhlu pohledu, tedy na základě neúplných, z jejich pohledu však úplných informací.

Asi však zcela nejzásadnějším bodem celé kritiky tohoto pravidla je „úvaha“ nad nákladností jednotlivých důchodových systémů. Lze totiž (a to i na základě čisté empirie) předpokládat, že fondový systém bude co do správy a celkové administrativní nákladnosti podstatně nákladnější než systém průběžný. V konečném důsledku pak můžeme dojít k víceméně kuriózní situaci, kdy ani (podle Aaronovy rovnice) výhodnější fondový systém nemusí nijak efektivně řešit situaci stárnoucího obyvatelstva.

Obzvláště fondy, ve kterých je méně lidí, jsou pak relativně (procentuálně) administrativně velmi nákladné. I když i přes tento fakt budou mnohé soukromé fondy prosazovat tento způsob spoření si na stáří jako jediný možný a správný. Je to však celkem logické, soukromé fondy tvoří silnou zájmovou skupinu.

Situace v ČR - statistiky a šetření

Bohužel je faktem, že v České republice velké procento lidí neporozumělo tehdejší plánované reformě důchodového systému. Do jisté míry za to může i relativně nízká finanční gramotnost, ovšem svůj díl bezpochyby sehrál i způsob, jakým byla reforma občanům vykládána a prezentována.

Skutečností pak je, že valná většina obyvatel ČR současný systém financování nepokládá za natolik kvalitní, aby ho mohli komukoli z jiné země doporučit. Obecně o dost větší spokojenost se systémem sociálního zabezpečení panuje ve vyspělejších a bohatších zemích, jakými jsou Francie, Nizozemsko či kupříkladu Lucembursko.

Za velkou hrozbu do budoucna se pak dají označit mylná očekávání ohledně důchodového zajištění, resp. výše budoucího pobíraného důchodu. Jak totiž ukazují některé průzkumy (např. výzkum IPSOS z března 2012), většina občanů očekává, že jejich náhradový poměr bude minimálně ve výši 60 %, avšak současný náhradový poměr se nalézá pod tímto číslem a vyhlídky ukazují, že se bude v budoucnu spíše snižovat.

Zajímavým údajem je pak i střední varianta projekce průměrného věku obyvatel v ČR do roku 2050 dle ČSÚ, vliv stárnutí obyvatelstva dle této projekce nezvrátí ani imigranti z chudších oblastí světa, což s sebou pak logicky ponese i větší nároky na zdravotní a důchodový systém.

Pokud jde o vývoj ve zdravotnictví, jsou čeští občané obecně celkem optimističtí, ačkoli je otázkou, nakolik oprávněně. Jak je totiž známo, avšak již velice zřídka i prezentováno, tak dle statistických šetření (např. EHLEIS, Národní zprávy, 7. vydání) neexistuje přímá vazba mezi věkem dožití a věkem dožití ve zdraví, lidé se tedy budou dožívat obecně stále vyššího věku, ovšem tento nárůst let již bude pouze nárůstem let ve špatné zdravotní kondici, a tedy z toho vyplývajících i vyšších požadavků na zdravotní péči.

Ačkoli se čeští občané domnívají, že nejdůležitější otázkou, kterou bude ČR v roce 2030 řešit, budou penze (viz např. výzkum IPSOS), tak dochází k zajímavému paradoxu, kdy si valná většina občanů spoří jen relativně nízké částky skrze systém penzijního připojištění, resp. nového doplňkového penzijního spoření. Problémová je v tomto ohledu i skutečnost, že finanční negramotnost způsobuje, že většina klientů míří do konzervativních fondů, které nejen že dlouhodobě reálně nezhodnocují prostředky daných účastníků, ale navíc nejsou schopny překonat ani samotnou inflaci, výsledkem pak tedy je, že je pro klienty jediným reálným výnosem zaslaná státní podpora, jejíž významnost se však se zvyšující se naspořenou částkou postupně snižuje. Jinými slovy, mít necelé tři tisíce Kč státní podpory za zaslaných dvanáct tisíc Kč ukazuje na velice slušnou míru zhodnocení vkladů, avšak mít necelé tři tisíce k sumě, která již výrazně přesahuje hranici 100 tis. Kč, to již pomalu přestává stačit i na samotnou inflaci (která se dnes pohybuje nad úrovní 2 %).

Bohužel jsem se i já sám (na vlastní kůži) setkal s tím, že na mě klientská pracovnice v bance koukala jako na blázna, když jsem jí sdělil, že jsem se rozhodl spořit si na stáří v rámci dynamického účastnického fondu. Podobné zkušenosti mi posléze sdělilo více mých (finančně gramotných) známých. Chápu, že daná pracovnice ještě třeba nemusí nic vědět o dlouhodobém vývoji akcií, o jejich chování (větší volatilita, která však z dlouhodobého hlediska není s ohledem na větší diverzifikaci nikterak zvlášť nebezpečná - pár let před důchodem je rozumné změnit strategii na konzervativnější), ale odrazovat kohokoli, kdo má 20 a více let do důchodu od nejrozumnější možné strategie, tedy investování co největšího možného podílu portfolia do akcií, je prostě více než smutné a jen to opět poukazuje na hrozivou míru finanční negramotnosti, kterou v ČR máme.

Závěr

Dá se říci, že žádný ze zmiňovaných dvou důchodových systémů není úplně dokonalý, průběžný systém je obecně náchylnější k fenoménům, jakými jsou nezaměstnanost a stárnutí populace, fondový systém pak zase významně postihuje krize finančního systému.

Fondový systém v sobě skrývá i mnohá další (přehlížená) úskalí, jakými jsou zejména dlouhověkost a inflace, která však na průběžný systém financování nemá příliš vliv. Podle některých šetření se ne zcela zanedbatelné procento obyvatel domnívá, že by je spoření ve fondovém systému mohlo zachránit před případnou hrozbou chudoby ve stáří. Ovšem vzhledem ke stále narůstajícím dluhům mnohých vlád přichází v budoucnu na přetřes i hrozba větší inflace, pomocí které by se vlády zbavovaly svého vysokého zadlužení, a tedy i z toho vyplývající znehodnocení prostředků ve fondovém systému. Mezi známějšími nedostatky fondovému systému pak patří volatilita výnosů a přenášení rizik na klienty. Nabízí se sice i možnost souběžné existence veřejného (PAYGO) i soukromého (FF) systému zabezpečení, ovšem to by pak též znamenalo i dvojí náklady na správu těchto systémů. A náklady na správu bývají obecně v případě soukromého systému o něco vyšší, výrazně pak v situaci, pakliže je ve fondu relativně málo účastníků.

Aaronovo pravidlo je celkově vzato užitečnou pomůckou při posuzování výhodnosti toho či onoho systému důchodového zabezpečení, ovšem vždy je zapotřebí mít na mysli, že s sebou nese i jistá významná omezení včetně zásadního limitujícího předpokladu.

Dovětek: Aplikace Aaronova pravidla - v roce 1966 (vydání článku) vyšel výhodněji průběžný systém financování, v roce 1994 se však Světová banka vyjadřuje, že je v důsledku demografických změn výhodnější (soukromý) fondový systém, její argumentace je pak dle profesora Vostatka přebírána i českými autory.

Zdroje

AARON, Henry: The Social Insurance Paradox, The Canadian Journal of Economics and Political Science č. 32, 1966, s. 371-374

EHLEIS, Národní zprávy, 7. vydání, duben 2014

ČSÚ a výzkum Ipsos

VOSTATEK, Jaroslav: Výsledky vědecko-výzkumné práce na úseku penzijní teorie a politiky, prezentace

Autor: Jan Buček | sobota 6.10.2018 17:33 | karma článku: 17.40 | přečteno: 684x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ekonomika

Ladislav Jílek

Něco k huti Liberty

My starší ji známe pod jménem Nová huť Klementa Gottwalda. Ti ještě starší ji znali pod jménem Jižní závod, který jí dali Němci, kteří ji začali stavět během 2SV.

25.3.2024 v 16:35 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 597 | Diskuse

Milan Smutný

Nesnesitelně drahá láce solárních a větrných zdrojů

Daňoví poplatníci v Německu se vztekají: v rozporu s vládní ideologií zjišťují, že zelená tranzice levnými zdroji ze slunce a větru se nejen nekoná, ale devastuje ekonomiku, soukromé i veřejné rozpočty a vede k politickému chaosu.

25.3.2024 v 11:31 | Karma článku: 35.74 | Přečteno: 904 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Co se to děje s úroky?!

Už tento týden bude znovu Česká národní banka rozhodovat o nastavení jejích úrokových sazeb. A ekonomové ve svých reportech skoro o ničem jiném nemluví.

20.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 34.95 | Přečteno: 1573 | Diskuse

Karel Trčálek

Čelíme statistickému zkreslení paní Šichtařové!!!

Počet lidí, kteří jsou přesvědčení, že je paní Šichtařová ekonomka, v roce 2023 stoupl o 173 000 na 4,224 milionu lidí. Vyplývá to ze statistik paní Šichtařové...

18.3.2024 v 8:43 | Karma článku: 19.36 | Přečteno: 496 | Diskuse

David Kunc

Ekonomické události 11. týdne

Americká inflace se delší dobu pohybuje nad 3 %. Aby inflace zpomalila, bude muset zpomalit i americká ekonomika - což, se možná již pomalu začíná dít. Dokud v USA nenastanou podobné symptomy jako v EU, bude inflace patrně vyšší

18.3.2024 v 6:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1818

Ekonom (oblasti zájmu - hospodářský cyklus, ekonomika zdravotnictví, daňová oblast - incidence daně, daňová spravedlnost a efektivnost, rozpočtování obcí, obecně 3E a kapitálové trhy), vysokoškolský učitel a expert na kryptoměny. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...